 |
| Šichtařovy rodina |
Často vystupujete na obranu tradičních rodinných hodnot. Mluvila jste například o tom, že ženy jsou více nastaveny na výchovu dětí a na točení se kolem plotny…
Ale já v kuchyni trávím hodně času. Děti mají po manželovi celiakii a další potravinové alergie a to s sebou bohužel nese to, že ráno a dopoledne vařím. Ne že strčím pizzu do mikrovlnky, ale vezmu syrové maso, zeleninu a krájím a vařím. Velká část času s rodinou spočívá v tom, že stojím u sporáku, nejmladší syn sedí na kuchyňské lince a hraje si s kořením a ostatní děti se motají kolem mě a vypráví co bylo ve škole.
Říct, že to ženy táhne k plotně, to je ale slovo do pranice. Když někdo není úplná mužatka, tak své životní uspokojení nalezne i v tom, že stojí u plotny a vytváří teplo rodinného krbu, že se kolem ní motají děti a že dělá hezké prostředí v rodině. Myslím si, že to vnitřně naplňuje velkou část žen. Chlapi jsou ale stavění tak, že potřebují lovit toho mamuta, ať už v politice nebo v byznysu. Když se občas povede žena, která má taky potřebu být soutěživá a dělat manažerskou funkci a jde jí to - viz taková Thatcherová - tak to může být velmi silné. Většinou jsou to ale takové opravdu polomužatky.
Ženy, které nejsou mužatky, nemají podle vás zájem o veřejné působení?
Myslím, že ne. Já výraz mužatka nepoužívám pejorativně, ale jako označení pro ženu, která nemá až takový vztah k rodině. Nelze od ní čekat to, co od žen čekají ti, kteří volají po ženách v politice, tedy více empatie a méně agresivity. Agresivita je těmto ženám vlastní.